neděle 13. srpna 2017

Kam že to teda na tu dovolenou pojedeme?...

Máme auto, máme hodně času, chceme někam jet, chceme jet s koly, se stanem, s holkami... Ale kam? Takhle to je nejlepší - během 4 dnů jsme akční plán úplně přebourali a vymysleli tak několik dovolených pro příští roky :-D 
Zítra balíme a dokupujeme nějaké potřebnosti. V úterý ráno vyrážíme, to 100%. Kam dojedeme, to uvidíme :-) Původně bylo v plánu severní Rakousko, ale vypadá to na víkend na pořádný deště a tři dny s holkami zavřenými ve stanu psychicky nedáme, takže pojedeme dál na jih za stabilnějším počasím, snad. //Každopádně během dneška jsme domluvili ubytování v cílovém kempu, takže bychom tam dojet nejspíš měli :-).//

No a dnes na poslední chvíli dodělávám pytle na naše, věčně se po autě a stanu rozsypávájící, kempovací vybavení - vše do polní kuchyně. Tady jsou... 
// Jo, ty mraky na tašce na příbory jsou vzhůru nohama, to je tak, když ani nevíte kam jedete...//


Další dovolené zdar!!

čtvrtek 20. července 2017

Mezidovolenkové prázdninové šití...

Tyto prázdniny se chystáme jen na chalupu a do Rakouska na kola, větší dovolenku budeme mít až v listopadu, kdy se podíváme do Španěl, a tam se budou nové kousky hodit úplně nejvíc ... Holkám schraňuji už nějakou dobu letní softshell s tím, že tohle lehčí oblečení nemají, a tak jsem si řekla, že je na čase, ať nás nepřekvapí letní spršky (kéž by, teď 32°C)... A tady je výsledek. Aplikace jsou z Kakadu Fabrics a panely na rolácích z Unuo...

A jedna dokončená souprava na zakázku pro klučinu - na Julce v maxivariantě s popuštěnými manžetami a na Emce v minivariantě, kde je všechno nabrané a stažené :-D


 Krásné prázdniny!!! 
// Asi blogu do konce prázdnin moc nedám, tak zase pořádně v září...//

středa 28. června 2017

Pro paní učitelky do školky...

Tak jsem dnes ráno zjistila, že druhý týden v červenci bude Juli chodit do druhé třídy k Motýlkům, takže se dnes se svými učitelkami vidí před prázdninami opravdu naposledy. Počítala jsem, že na dárečky pro ně budu mít ještě týden po dovolené a ono ejhle. Tak aspoň jsem měla program na dopoledne, než dnes odjedeme :-) Doufám, že se taštičky na drobnosti budou líbit! A odpoledne hurá na Krkonoše!


čtvrtek 22. června 2017

Jedničky letošního letního šatníku...

Dneska konečně ušito taky něco pro mou maličkost. A určitě je celé léto neodložím, to už je teď jasné :-) Jenže růžovou (malinovou, růžovo-červenou) moc nenosím a nehodí se mi k nim žádné boty... :-D // Že by důvod? :-) //



A taky došity kalhoty pro Stázinku.

NOVINKA!
Začala jsem zpracovávat plné igelitky nejmenších softových odstřižků, takže se začíná rodit kolekce hraček :-) Řachtacích, pískacích, měkkých, šustících, multifunkčních, pro malé, pro větší, všelijakých. Volná inspirace, volná tvorba, nápad sem, nápad tam, volná strojová aplikace, ruční výšivka... Prostě tak trochu pro rozvolnění oblečkové tvorby, aby mě to všechno pořád bavilo :-D



středa 21. června 2017

Nová a větší kuchyně...

Pro holky!!! Já mám smůlu :-) Vaří už i Emilka, a tak se k té malinkaté obě nevešly... Obětovala jsem televizní skříňku, tu jsem nahradila již původně zamýšlenými bedýnkami a pustila se do díla. A je to kuchyně opravdu solidní :-)
// Jooo, nad bedýnkami přibyl rámeček s pohyblivými obrázky, už nás nebavilo zírat do toho miniaturního monitoru a noťas pořád přenášet. Ale vydrželi jsme dlouho :-D //


pondělí 19. června 2017

Víkendová testovací cyklovýprava na jih...

Koupili jsme druhý vozík od kamaráda, od teď můžeme směle na kolo všichni dohromady. No a vzhledem k tomu, že máme do budoucna taky smělé plány, podnikli jsme první testovací výpravu. Na tři dny, k Novomlýnským nádržím. Po rovině a na jih, vzhledem k předpovědi počasí (která vyšla). Ranní přípravy byly poněkud hektické // Ano, zapomněla jsem toho dost. //, ale vyrazili jsme v solidní čas. Nevíme kolik vážila plná nálož, ale málo to nebylo. Ovšem komfort dvou vozíčků jsme opravdu ocenili. Petr vezl obě holky, svoje oblečení a boty pro všechny, plus deku, hračky a jiné serepetičky, ve vozíku a dvou taškách. Já táhla celý dům ve vozíku a pytli - stan, spacáky, karimatky, nádobí, atd. // Vešly se i malé polštářky :-) // Jídlo jsme se rozhodli ošidit, jedeme přeci do velkého kempu, kde mají obchody, tak ty těstoviny tam snad seženeme. // Příště raději všechno s sebou. //


Vyrazili jsme po Eurovelo 9 - Bílovice - Brno - Rebešovice - Opatovice - Židlochovice - Žabčice - Přísnotice - Vranovice - Přibice - Ivaň - ATC Merkur. Počasí nám přálo, všechny bouřky se nám vyhnuly, jen jsme na ně koukali a pár přeháněk přečkali na odpočinkových přestávkách. Po tom, co jsme překodrcali cyklisticky poněkud zoufalé Brno, už všechno šlapalo jako po drátkách. 
V Brně jsou dvě klíčové cyklostezky a měly by tudíž být perfektní, ale je tam tolik nebezpečných míst, že to je prostě ostuda. Mezi-úseky mezi hlavními brněnskými tahy jsou fakt docela dobré, ale překonání tepen ve všední den je naprosto zoufalé, natož s vozíky. Vůbec neuvažuji povrch cyklostezek, to nám vůbec nevadí, že sem tam jsou koleje, sem tam hlína, sem tam panely, štěrk a bůh ví co, ale fakt, že stezka alibisticky končí značkou "konec cyklostezky" před nejvytíženějšími cestami Brna, aneb "cyklisto, poraď si sám", to je fakt ubohé. Maloměřický most, Zábrdovická, Olomoucká, Hladíkova a naprosto děsivá Kaštanová. Taková Hladíkova se úplně nabízí k jednoduchému řešení - ale musí to být nakreslené na zemi jako pro idioty - pěkně pruh po chodníku k přechodu // Teď je cedule "použij cyklisto přechod" jen ze směru od Olympie, je totálně miniaturní a kousek chodníku na druhé straně u kolejí chybí //
Musí to být značené jak pro idioty, protože tři čtvrtiny bezpečnosti samozřejmě dělají cyklisté a přiznejme si, lidi umí být dobrá hovada, takže tu pidiceduli naprostá většina ignoruje a málokdo toho přechodu využije, protože to je přece HRŮZA, zajet si těch 200 metrů. Fakt by to chtělo nějak řešit. A pak pár malých míst jako konec Francovi, Baarova nábřeží a šutry u Alberta na Cejlu, kde hrozí dost jednoduše srážka cyklisty s cyklistou, protože není vůbec vidět, jestli se někdo řítí nebo ne a je to tam úzké akorát na jednoho. My třeba víme, že máme dávat bacha, ale jak říkám, hovada jsou mezi námi, to jsme už párkrát zažili. 
A pak bych taky apelovala na pořádné značení uzavírek cyklostezek. To, že je svitavská stezka pod dálnicí zavřená, se člověk dozví, až když složitě prokličkuje mezi kamiony na Kaštanové, když jediná schůdná objížďka je už po Černovické v Komárově. Jako fakt díky, jeli jsme prostě polem, protože s dětmi po Kaštanové opravdu nepojedeme, a tak se omlouváme, že jsme zvalchovali kus žita :-D Ale pak už to byla nádhera s Pálavou ve výhledech.



Dlouhé přestávky jsme dali na hřišti u Olympie // Kam jsem zašla koupit všechno zapomenuté a nutné.//, které bylo v pátek okolo oběda naprosto báječně prázdné a tedy úžasné. Druhou ve Vranovicích s výbornou pizzou a pak jednu nečekanou těsně před cílem u řeky Jihlavy. Petr najednou seskočil z kola s nepublikovatelným slovem // Ano, i on :-D // a že to musíme vidět. Narazil do něj obrovský roháč, vůbec se nechtěl pustit a my mu nechtěli ublížit, a tak máme nádherný zážitek, protože to je opravdu skvostný, obrovský brouk // Hlavně, když Vám začne lézt po zátylku, že Peťo :-D //.



Večer v kempu jsme za úžasného větru postavili stan, zašli na polévku a oddali se nočnímu odpočinku. Julinka chtěla strašně na kolotoče, ale nebylo jí dopřáno. Prostě kemp po česku, hlavně, že si můžeš zajít na kolotoč, ale v obchodě koupíš maximálně předražený taveňák... A to nejíme, díky! Takže jsme poučeni, jídlo příště s sebou, pokud se nechceme stravovat v restauracích a občerstveních - to zase nebylo tak marný, ale trochu to leze do peněženky // Ne, že by to nebyl účel, že :-) //.


Sobotu dopoledne jsme s Julií strávili kvůli neustávajícímu větru v kempu, kde jsme vyzkoušeli všechna tamější hřiště, což bylo velmi kvitováno. Emilka si svůj dopolední spánek dopřála ve vozíku a s tátou dojela pro ty těstoviny do Pasohlávek do Jednoty. Já odolávala požadavkům na zmrzlinu a odpoledne jsme se rozhodli, že se pojedeme projet okolo nádrží. Což bylo fajn, jen nás dohnalo včerejší počasí a kvalitně jsme zmokli, takže vím, jak moc promakanou pláštěnku musím na Croozera ušít. Prostě dobrý testovací výlet! Tak jsme přes noc pěkně sušili.


No a v neděli stejnou cestou zpátky, poučení objížďkami. Tentokrát s obědem až v Židlochovicích. Holky většinou po cestě spí, Julka jednou, Emka dvakrát i třikrát, takže přestávky ladíme podle spánku. Pak zase zastávka u Olympie (Julinka potřebuje na něco nalákat). V neděli odpoledne to tam už bylo téměř tělo na tělo, ale rozvalili jsme se na dvě hoďky na deku, Emilka se plazila ke všem kolům s touhou je rozmontovat, Julinka dostala svůj denní příděl cukru v mimořádných situacích a pak jsme v klidu dojeli až domů. Bylo to fajn, vozíky cestou řádně doschly, děti přežily


Doma jsme hned pěkně posbírali všechny dozrálé jahody, že si je pěkně na zahradě sníme. Julinka si hrála, já jdu dát Petrovi ochutnat jakýsi jahodový hybrid, co se nám na zahradě vytvořil z lesní a zahradní jahody, když tu najednou řacha jak ďas, moje "panebože", Julie ležící a řvoucí u tyče od sušáku na prádlo. Petr sbírající Julii, ohmatání a otevření ústní oblasti schované pod návalem krve. Zjištění: jeden kývající se zub. Julie odnesena domů, očištěna od krve. Zub se opravdu hýbe. Voláme baJaně - nechat v klidu, ledovat, tři dny kaše a uvidí se, jestli zůstane nebo půjde ven. Ale kde se pořád bere ta krev? Zvednu jí hlavu a vidím krásný škleb na spodku brady, takže rychlá sprcha otce a matky (jo po 60 km v pařáku a posledních 5 km do kopce) a všichni do auta a do dětské na pohotovost. Tam už Julie všem vesele ukazuje, jak se točila okolo tyče a padá na beton. Pět mašliček, bílá brada jak Mikuláš a hurá domů. A že se těch lidí v neděli v půl deváté na pohotovosti sejde, zlatá rozseknutá brada! Vybalit napospas ponechané věci, hromady zase ponechány napospas pondělnímu ránu a dobrou noc. Prostě parádní tečka za vydařeným víkendem!!! :-D



pondělí 12. června 2017

Navrch huj, vespod fuj...

Chtěla bych se dneska trochu zamyslet nad takovým tím "domácím šitím", jak to nazývá můj kamarád Honza. A taky si trošku "pošimrat" ego, protože si fakt myslím, že za ty roky šiji fakt dobře :- DDD // Na amatéra, žádná profi švadlena, samouk, prostě vidím, jak se to má ušít, jen když se na věc podívám. //

Začala jsem šít na šicím stroji asi tak v 10-11 letech, už si to přesně nevybavuji :-). Naučila mě to mamka pod nátlakem. Lezla jsem jí pořád do stroje a měla o něj asi strach :-D, tak mě to raději naučila... A tak jsem si po oblečkách na Barbíny začala časem šít i svoje oblečení. //Bože, ušít něco na stroji na Barbínu je stokrát horší než na dospělého, to byl nápad :-) // 

První pokusy byly dost neumělé, ale tak nějak se to vytříbilo, že některé kusy měly i tvar a fungovaly. Jediné se nesmělo stát, a to, že se většina kousků nesměla dostat mamce do rukou. Pro ni to bylo vždycky pověstné "Navrch huj, vespod fuj...". Ano, dnes uznávám, že jsem se fakt nesnažila a šila s vědomím, že pod sukni se mi nikdo nekouká //Fakt jo?!?! ;-) //, tak je jedno, že mnou ušité věci nejsou z rubu (někdy i neviditelně z lícu) perfektní. Tím jsem šetřila čas a námahu - entlování, zatahování nití po zapošití a tak. // Puberťáci trpělivostí myslím moc neoplývají. //

A jak to tak bývá, člověk postupně dává svým rodičům za pravdu. Holky, je to skvělé, že "všechny" šijete, ale apeluji na vaši snahu a sebereflexi!!! Je to neocenitelné, když si "každá, co šije" umí našít oblečky na své děti, bože, klidně na sebe, i pro kamarádky, když jim nevadí, že neumíte dokonale rovný šev. JSTE VŠECHNY ŠIČKY OPRAVDU BÁJEČNÉ, ŽE UMÍTE SEDNOUT KE STROJI. Je to neuvěřitelně užitečná věc pro všechny ženy, ocení to i muži, když přijdou se skobou na milovaných stoletých kalhotách, nehledě na děti, o tom netřeba mluvit... Ale proboha, pokud neumíte rovný šev, nebaví Vás entlovat a nedejbože si nedokážete vytáhnout normální padnoucí střih, tak to nenabízejte veřejně na prodej. Chlubte se tím na webu, na FB, kdekoli, ale nedávejte to veřejně k prodeji, fakt ne :-/ ... Já si nemůžu pomoct, ale prostě občas pláču, když vidím některé výtvory k prodeji... A vůbec mi je líto, že za to některé holky vyhazují peníze - za čepičky, které sice stojí stovku, ale je to jen zbytečně rozstříhaná drahá látka, protože vůbec nedrží na hlavě, neb mají vytahaný okraj (např., o větším oblečení ani nemluvím). Ale někdy mě děsí i ta cena, kterou za to tvůrkyně chtějí, pak si připadám jak samaritán :-D Že je to z pěkný látky? No jo, všechny domácí švadlenky mají dneska nepřeberný výběr krásných designových látek, z takové Vám může ušít každá... Zkuste se prosím víc snažit! Pak za ty věci můžete chtít s klidem i více peněz, protože jste do nich vložily víc práce. Zkuste pracovat pečlivě! Pokud si nejste jisté, že Vám pro pravidelný lem stačí špendlíky, stehujte... pokud víte, že neudržíte stejnou vzdálenost od švu při prošívání, cvičte to na zbytcích... člověk musí chtít, makat, anebo se na to vyprdnout, když na to ty ruce prostě nemá a zůstat u oblečení pro své děti. Na druhou stranu, samozřejmě musím uznat, kde je poptávka, může být i nabídka, takže apeluji spíš na to zkvalitňování a sebereflexi než na vyprdnutí se na to :-)

Já občas taky něco pokoním, buďto to vypářu a předělám nebo to nechám pro svoje holky, pro sebe, i když jsem na tom "tratná", nikdy bych to ale nepustila ven. Kdybych nešila rovně, kdyby střih neseděl, kdyby my neseděly sesazovací švy na kalhotách, kdybych neměla hezky u kraje přišitou lemovací gumičku... Taky bych nikdy nepustila ven úpletové věci šité jen na rovnostehu - prosím k prodeji pouze na overlocku! Když prodáváte, určitě si na nějaký našetříte, nemusí být za 10 tisíc... Prostě kvalita nadevše!


Souvisí to i s cenami. Pokud budete prodávat věci šité doma na koleni, nikdy nemůžete prodat za cenu, za kterou šijí v českých dílnách, nedejbože za co šijí děti v Číně, Indii a Bangladéši (ani za to, za co pak tady řetězce prodávají)... Doma za Vás nenastříhá pilka, nikdo nenašije tisíc dílů v kuse. Prostě každá součástka prošla jenom Vašima rukama a to je spousta času! A čas jsou peníze, ale může to znamenat i kvalitu, nápad a originalitu, pokud se snažíte. A pak podle mne můžete chtít za dětské softshellové kalhoty klidně 700 Kč. // Jo, ptají se mě lidi, jestli bych nezlevnila... fakt to je moc, když vydrží i tři roky?!?! // Správně bych za ně totiž měla chtít ještě víc, neb je to takto na hranici rentability (co se týče času a práce počítáno, o materiálu se nebavím, na tom ta cena právě ani tak nestojí). 

Takže jo, chci dávat kvalitu, pořád myslím za cenu, která je vstřebatelná, spoustu věcí dokončuji v ruce, všechno začišťuji overlockem //Který jsem tedy dostala k Vánocům, dobrý tip na dárek od celé rodiny ne? // a prošívám na rovnostehu, snažím se pečlivě stříhat a myslím, že by se mamka už za rub ani líc mých oblečků na panenky nestyděla :-) Že ne, mami? 
Tak se taky snažte!