pátek 1. prosince 2017

Prosinec a advent je tu...

Dneska ráno se rozzářila všechna očka, když holky ráno objevily adventní pytlíčky. Julie asi nemohla dospat, ošatku si večer nachystala a v noci po dlouhé době spadla z postele, byla to divoká noc :-) Dnešní nádherné zmrazky a ještě nádhernější jasno se sněhovou pokrývkou. Tohle zimní počasí zbožňuji, v našem bytě je tak o 40% více světla než v létě. Co ten bílý sníh nedokáže :-) 
Adventní věnec jsem letos pojala instantně a rychle. Jmelí už visí nad stolem na lustru, betlém letos vyráběla Julinka a jsem z něj nadšená. Loňské adventní látkové pytlíky letos spí, neb Emilka by na ně došáhla a okamžitě je vyloupila. Letos tedy taky takové instantní řešení - ošatky plné papírových pytlíčků s dobrotkami a malinkými dárečky odpovídajícími věku čekatelky na Ježíška :-) 

Minulý víkend jsme se byli podívat na brněnský stromeček, včera v chumelenici jsme s Emilkou šly pěšky domů z plavání. Tak jako loni, taková tradiční zasněžená procházka. Letos již s dodělaným kabátem, takže na Emilku nesněžilo.


Julinčiny narozeniny se blíží, do školky bonbony nenosíme, raději jsme upekly perníčky. Do pátého se hezky rozleží. Obsahem cukru si asi nezadají (poleva), ale alespoň jsou ze základních surovin a poleva je obarvena přírodními barvami - takový můj hokus pokus. Ať žije spirulina a červená řepa. Julie byla z těch růžových samozřejmě nadšená a já chuťově taky. Řepa opravdu není cítit vůbec a spirulina dodává takový náznak zajímavosti, fakt dobré. Takže žádná barviva z obchodů, stačí šáhnout do lednice a špajzky. Už je jasné, jak půjdu na narozeninový dort - řepa, řasy a mrkev :-D Návštěvo, máš se na co těšit :-D

úterý 28. listopadu 2017

Jak jsme obešli podzimní mlhu...

Jak? Vyrazili jsme na dva týdny do Španělska (nebo tedy konkrétněji Katalánska). Naši zde byli loni na dogtrekkingovém závodě a byli nadšení jak z něj, tak z počasí a krajiny, tak jsme si řekli, že letos pojedeme taky. Petr běžel závod a dobu okolo něj jsme pojali jako rodinnou dovolenou. S dvěma malými dětmi raději letecky, ale jako všechny naše dovolené, co nejvíce low cost. Jediné, co jsme si dopřáli, bylo zapůjčení auta, jelikož Canada Park, kde jsme přebývali, je ten typ bydlení, kde si bez auta ani neškrtnete. Dovolenou jsme strávili v parku Parc del Montnegre i el Corredor, napůl cesty mezi Gironou (kam jsme letěli z Bratislavy) a Barcelonou. Odtud jsme vyráželi k moři, do hor, na místní procházky, do měst... 
Na počasí jsme měli nehorázné štěstí, od pondělí do dalšího čtvrtka vytrvale svítilo, teplota okolo 19 - 20 °C. V pátek k odjezdu se hezky zatáhlo a i do Španěl zavítala "zima". A domů jsme přijeli sice ještě do mlhy, ale hned druhý den bylo lépe a nyní již pravé zimní teploty a ráz počasí.

Letěli jsme s Ryanair, holky poprvé, pro Julii zážitek. Moc se jí líbily turbulence při přistávání v Gironě (pěkně foukalo) i trochu méně jisté přistání. //Mně už příliš ne, není to můj oblíbeny sport - vzlétávání a přistávání :-D// Emilce to bylo šumák, každopádně to zvládla s přehledem a bez breku, i když se nemohla téměř hýbat. //Natož já :P//


Zabalit jsme se zvládli do jednoho většího a dvou malých kufrů, kočárku a cestovní postýlky. Dneska mi soused říká, že každému vyprávěl, jak nás 13. 11. ráno viděl napakovaný a táhnoucí se na autobus - asi to byl nepřekonatelný zážitek :-D Takže jo, dvě děti, bagáž, kterou jsme byli schopni jakž takž pobrat i s dětmi a šup: Kanice - Bílovice n./S. - Brno - Bratislava, hl.stanica - Bratislava, Letisko M. R. Štefánika - Girona - Canada Parc - /8:26 - 18:15/.
Měli jsme vítr z půjčování auta, nikdy jsme to nedělali. V podmínkách, které jsme si pořádně přečetli až v neděli //samozřejmě//, jsme se dočetli, že budeme muset složit ještě zálohu 1250 Euro a že debetní karty nejsou akceptovány. Po přečtení několika diskuzí, jsme to přestali řešit a modlili se, aby to na letišti klaplo, protože kreditku bychom si kvůli tomu fakt nikdy nepořizovali, nejsme cvoci. A klaplo. Letiště totálně prázdné, takže všechno vyřízeno rychle, auto nám dali dokonce lepší, než jsme si objednali //Vypadalo skoro jako nové, až nám bylo líto do něj nastoupit :-D//, záloha byla jen 400 Euro včetně sedaček a plného pojištění //které se ukázalo jako dobrá volba, neb se nám podařilo toto skoro nové auto pokřtít pořádným škrábancem o větev přes celý bok, naštěstí jen v horním laku//, vyučtují nám to někdy během tohoto týdne a zbytek zálohy vrátí. Debetka v pohodě akceptována, paní usměvavá a ještě nám chtěla pomáhat s bagáží :-)

Bydleli jsme u organizátorů závodu - měli jsme sice domluvené bydlení v nájemním pokoji u moře, ale pár dní před odjezdem jsme se dozvěděli, že to neklapne, takže nám bylo nabídnuto, že můžeme zůstat u nich. Tak jsme jim na 11 nocí sebrali ložnici. Mnohokrát děkujeme, že jsme tam mohli být jako doma! Přidali jsme ještě trochu vzrůša ke všem těm českým a německým bivakujícím závodníkům u nich na dvoře a k mojí mámě v pokoji pro hosty. No, každopádně jsme se vešli, cestovní postýlku jsme brát ani nemuseli, neb Emka tam v ní spát nechtěla, a tak jsme se všichni skládali jako puzzle na dvoulůžko - přežili jsme a dovolenou si užili. Jen jsme se teda cítili trochu blbě, že jsme Markétě a Carlosovi sebrali tu postel, ale ono to bylo z provozního hlediska asi fakt nejpraktičtější :-D

Hned v úterý jsme se vypravili na pláž do Caldes d'Estrac. Nádherné počasí a nádherně liduprázdné pláže. Petr otužilec //myslím, že si tím zase rozhýbal nedoléčenou virózu// se i koupal, Juli, já a Emka s baŠárkou jen cáchaly nohy a utíkaly před pořádnými vlnami, což se nám moc nedařilo a holky jsme převlékaly od pasu dolů a sebe musely nechat sušit na slunci :-D Každopádně to byla velká zábava, i mušle jsme nasbírali. Pak jsme se chtěli podívat na kamennou věž, kterou jsme zahlédli na kopci. Procházka vypadala asi tak, že jsme přes nezavřený dvůr údržby //pouze s cedulí park v údržbě// vešli do právě renovovaného parku, následně zjistili, že věž je za plotem, a když jsme park prošli na stranu viditelnou z pobřeží, která byla narozdíl od zbytku opravdu parková, došli jsme k dolní bráně, která byla ovšem zamčená. Takže všechno zase zpátky nahoru, nasbírat baŠárce suché plody na vánoční věnce, uloupit opuncie //ještě teď cítím prsty// a šup "domů" neb se procházka trochu protáhla.


Ve středu jsme i s baŠárkou po zánětu tříselných šlach vyrazili do hor Montseny a udělali si 10 km okruh na vrchol Turó de l'Home. Přenádherné, úžasné! Výhledy na moře, na Montserrat a zasněžené Pyreneje v dálce, prostě paráda. Julčina první nevolnost v autě, ty zatáčky na parkoviště v Santa Fé, byly fakt drsné. Naštěstí auto ochráněno, jen sedačku, Julinku a mě jsme pak museli vyprat.



Ve čtvrtek jsme podnikli autovýlet na Montserrat i se zbytkem české výpravy, ktará dosud brázdila písčité cesty Montnegre na koloběžkách. Holky se pěkně prošly, pro nás taková malá kochačka, klášter je opravdu pěkný, jen tam byla trochu větší kosa, protože v tuhle dobu byl převážně ve stínu.


Pátek až neděle byli ve znamení 2. Montnegre dogtrekku, takže jsme se podívali na místo startu - Can Pradell. V sobotu, kdy Petr s opět rozjetou virózou odstartoval, jsme se s baŠárkou a holkami prošly po okolí našeho dočasného bydliště. Kdybych to měla přirovnat k nějaké krajině u nás, tak trochu jako Havraníky u Znojma - písek, vřes, ... Jen víc kopců, víc písku a jiná vegetace. Cestiček na procházky nepočítaně, ke ztracení se úplně ideální. Jedly jsme místní jahodo-maliny, které v břiše kvasí, takže se po nich jde klidně ožr.., sbírali čirůvky, Julie šla překážkovou dráhu a moc ji to bavilo a celé to ušla sama. Petr nakonec uběhl místo LONGu jen MID, neb to zdravotně fakt nevyšlo, ale i tak se nakonec v kategorii MID umístil na 3. místě //takže je to fakt blázen i tak :-D//. V neděli proběhlo vyhlášení a odpočinek.


V pondělí odjeli naši i s postýlkou a krosnou, 3x 3l olivového oleje, pastami z restovaných rajčat, atd. //výběr a kvalita potravin nesrovnatelná, v lecčem i ceny, vždycky, když jsme ve Španělsku, tak nehorázně debužírujeme// do Čech a my se vydali na výpravu za fáborkami. Podívali jsme se na Dolmen de Pedra Gentil, posbírali cestou do Canada Parc část trasy, Petr pokračoval a sbíral ještě další čast. Já s holkami vegetovala na terase a vyhřívala se.


V úterý jsme vyrazili zase k moři, tentokrát směrem na severovýchod. Holky cestou usnuli, tak jsem dorazili až do "Disneylandu" Costa Brava, Lloret de Mar. No asi jsme měli dojet až do hezčího Tossa de Mar, ale i tak jsme si to užili. Jen jsme museli odolávat Julčinému neustálému provolávání, že v tomhle obchůdku s blbůstkami si nutně potřebuje něco koupit, skončilo to naštěstí u náramku a pastelek. Dali jsme si piknik na pláži. V mikinách a plavkách jsme si připadali mezi místními v péřovkách jak cvoci, ale pár milovníků slunění //slovy dva// s námi na pláži leželo //barva jejich kůže nasvědčovala tomu, že tam lehávají každý den :-D a černoši to nebyli//. 


Ve středu nás Markéta protáhla Barcelonou a jelikož je průvodkyně, tak i s výkladem v kostce. Koukli jsme se na Sagradu, Katalánské náměstí, La Rambla, místní tržnici, kde si dali mořské dobrotky k obědu, a do čtvrtí Starého města. Krásné staré uličky, holubi, Gaudí.... V kostce a s holkami stačilo, bylo to tak akorát.


Ve čtvrtek jsme odpočívali a po třetí se vydali shánět nějaký dárek za poskytnutí azylu do blízkého Sant Celoni. Trochu jsme bloudili po liduprázdném městě //siesta//, než jsme se s pátou hodinou dostali do centra - poznali jsme to podle rojících se lidí. Tenhle denní režim by mě zabil. Každopádně to má ale své kouzlo. Večer jsme ještě ogrilovali krevety, pokecali a rozloučili se s dovolenou.


Pátek zase to samé co v pondělí 13., jen v opačném pořadí. Ujištění, že škrábanec pokryje pojištění. Holky cestu v letadle z půlky prospaly. Málem vyhozený Petr z autobusu v Blavě, protože stál v prostoru pro kočárky. Pozdní oběd v Blavě na nádraží. Přeplněné EC do Brna, kde oddíl pro cestující s dětmi slouží jako počítačová temná komora pro pilné studující muže a pilné nestudující pijany. Psychicky náročné, ale všechno se dá zvládnout :-D. 

Bylo to super!!!







úterý 17. října 2017

Recy kukly....

Po delší době zase něco trochu upcyklovaného :-) Ještě že mám věrné zákaznice z řad rodiny a kamarádek, které čas od času pošlou obrázek s dotazem, zda by něco takového šlo udělat. Díky holky! 
Tentokrát to byla pletená čepice/kapucka s králičíma ouškama s požadavkem i na nákrčník. Pletací časové kapacity nemám //Pletu ráda, ale mně to, na rozdíl od háčkování, hrozně trvá//, takže z mé strany návrh, že to ušiji ze sekáčových svetrů ve formě kukly, prošel. Dva jemné svetry v šedé a růžové, zbytek fleecu, který se doma vždycky najde, žebrovaný lem svetru sešit plochým stehem, ouška a dvě vrstvy zkomletovány a je hotovo. Do dvou svetrů se vešly kukly dvě, takže pro obě sestřičky. Bohužel, nezvládla jsem vzhledem k nějakému moribundusu, co mě složil, vyfotit na obou holkách, tak alepoň ochutnávka na Emilce, když jsem byla ještě ok. Kdo má doma nějaké svetry, které už nenosí a chtěl by zimní kuklu pro svou ratolest? Kdo umí, ušijte, kdo neumí, přineste/pošlete! :-)


pátek 6. října 2017

Podzim s P...

Dneska šla Juli po O, tak jako téměř každý pátek. Vytáhly jsme draka a narozdíl od loňska už jí to moc šlo. //To znamená žádný upuštěný drak zamotaný ve stromě :-)//
Měla jsem taky možnost zvěčnit již obě uháčkované čapky pro moje divošky. Barevná čepice pro Viki je součástí směnného obchodu - Julie dostane pytel oblečení na probrání. Ještě potřebuju udělat jednu o trošku menší pro Amálku.



Po návratu domů a uvaření konve čaje jsme zasedly k výrobě podzimních dekorací do školky. Cestou z draka jsme posbíraly kdejaké listí, vzaly loňské lískové haluzky, naplnily květináče hlínou a pustily se do napichování listí. Hlavičky jsou z polystyrenových koulí potažených silonkou //Haaa, to moc přírodou nezavání ;-)//, čapky z plstěných svetrů naší baŠárky. Modrý zůstává doma, kámoši jdou do školky. Půjde tam i kašírovaná dýně, na které pracujeme již od středy :-D


Tak jen ať fouká!!!

čtvrtek 28. září 2017

Díky Václave...

Dnešní svátek jsem si pohodově užila. Celý týden jen s jedním dítětem //Ale ano, miluji je obě, ale všichni dětní ví, jaká je to občas pohoda, být zase jenom s jedním, nedej bože s žádným :-D// a dnešek v houbařském duchu i s Petrem, tak, jak jsme chodívali s Julinkou, když byla malinká. Takové milé vzpomínky a uvědomění si času - jak to s těmi dětmi hrozně utíká. No houbařský ráj - všechny podzimní houby - bedly, ryzce, klouzci, suchohřiby... a těch mochomůrek - až oči přecházely, škoda, že se nedají jíst. Takže zimní zásoby v mrazáku, něco málo na sítu a zítra budou bedly. Jinak krásné opožděné babí léto si užívá i Emilka - "Vítejte u mě v domečku", zbožňuje houpačku a klouzačku, je opravdu nebojácná, jezdí dolů úplně sama. Pilně trénuje chůzi, tento týden už začala zkoušet chodit úplně sama bez jakékoli motivace. A taky jsme se nacpali malinami, které pořád ještě dozrávají. //Promiň Juli//


Taky jsem si udělala radost za vydělané penízky a opět trošku obměnila domácí detaily - neodolala drátěnému stolku z IKEA //Starší, vyráběný, konferenční stolek mají holky v obýváku na kreslení//; ušila nové potahy na polštáře //Chce někdo ty staré v šedo-růžovém nádechu?//; přeorganizovala jsem obrázkovou stěnu a dala jí trochu větší řád; hrála si s nasbíranými kameny z různých koutů Evropy; již dříve zasadila pěkné avokádo, které nám samovolně vyrostlo v našem kompostovém záhonku //Jaképak napíchávání párátek do pecky, nejlépe vyhodit ven a ono vyklíčí samo :-)//; doplnila již úplně přeplněnou výstavku Julčiných výrobků a prázdninových památek - až přijede, budeme ji muset nějak zredukovat. A holky dostaly nástavbu knihovny a krabice - Julinka mi pomáhala dělat větší pořádek v pokoji, aby to Emilka mohla z těch krabic každý den pěkně vytahávat a já to zase každý den mohla pěkně dávat zpátky :-D


No a trochu toho šití a jiných rukodělných činností - mám rozdělaný jeden azurovo-šedý kabát a taky jsem dodělala rychloobjednávku háčkované čapky - zima se blíží!



pondělí 25. září 2017

Barevné večery....

Nezdá se Vám, že se blíží zima? Mně už jo, a tak jsem vytáhla háček a Emilce uháčkovala jednoduchou čapku, která je ale úplně suprová. Večery s barevnými zbytky přízí jsou tu, ale ještě to potřebuji prokládat knihami :-) Julii udělám asi stejnou... A nová kukla je pro Terezku (Emce je hóóódně velká), na přání, s beránkem.


středa 13. září 2017

Souprava pro Markétku....

Zrodila se jedna princeznovská! Mojí modelce je trochu větší, ale budoucí majitelce bude dobrá :-)


Následuje: Kabáty, kabáty, kabáty....