Nějak se mi poslední dobou množí dotazy typu "Jak to všechno, prosím Tě, stíháš?" No... trochu v tom vidím ten pohled, jestli na mne není potřeba poslat sociálku :-D a to i v očích mého muže (občas, jinak si koníčky, myslím, poměrně schopně tolerujeme). Nebojte, mé starší dítě mluví (někdy až příliš), zdárně samo používá toaletu a velmi schopně jí, chodí, běhá, skáče... Ví, že tenhle strom je borovice a tohle jsou žaludy, že jídlo neroste v supermarketu, že řeky tečou do moře... a spoustu dalších věcí. To mladší toho zatím moc nepotřebuje, jelikož stále poměrně velkou část dne prospí (ale to brzy pomine). Já jen prostě nesedím svým dětem za zadkem 24 hodin denně, nereaguji na jejich požadavky během vteřiny a neběhám je zachraňovat při každém zakopnutí. Snažím se řídit spíš hesly "všeho s mírou" a "spokojená máma, nejlepší máma". Jakmile mám jen trochu stresu, hned to poznám i na nich. Tak jako můj muž potřebuje každý den porci sportu, já potřebuji vidět nějaký hmatatelný výsledek mého konání, prostě obsese. A pokud zrovna děti nespí (takové kouzelné okamžiky, kdy spí obě jsou nejlepší), tak prostě všechno dělám s nimi.
Emilka kouká, jak se hýbeme a mluvíme, kope si do hraček v houpátku a Julinka pomáhá. Ve svých necelých třech letech stříhá, umí zapíchat špendlíky do látky, aniž by je kdy ochutnala, touží po tom, aby se naučila krájet brambory. Ona se mnou šije, lepí, tvoří, vaří. Je to sice někdy náročné, protože všechno jí samozřejmě dělat nenechám, trochu déle to trvá, ale je to společně strávený čas. Navíc se dokáže poměrně dobře zabavit sama. Teď má i tu školku, takže pro mne zase o něco víc klidného času a pro ni zábava. Emilka má mou pozornost vždy, když to je potřeba a není v pohodě, ona ale prostě v pohodě většinu dne je. Taky to není každý den ideální, i holky mají svoje nálady, když řvou a já s tím nejsem schopná nic udělat, ač se snažím, tak prostě řvou (Julce teď rostou poslední zuby a období vzdoru se nám nevyhýbá).
Večer, pokud je muž doma, toho už moc nedělám, chci čas strávit i s ním. Když není, tak dělám nehlučné věci - stříhám látky, pletu, háčkuji, píšu blog. A to třeba i když je Petr doma a pustí hokej a spol., to by pro mne byla ztráta času, kdybych neměla alespoň háček v ruce, k tomu někdy dělám, že se koukám :-)
Prostě využiji každou vhodnou chvilku a bezpečnost práce Julinky řeším pod heslem "když to nezkusíš, nikdy se to nenaučíš." Navíc, já jsem takový rapl, že mi to tvoření netrvá zas tak dlouho, nedá mi to holt moc práce a mám to asi nějak v rukách, takže času mi to zase tolik nesežere. Ale jo, večer padám únavou a ledaskdy s Julkou večer zaspím... Takže tak... Volá někdo sociálku?
PS: Nepropadejte panice, každé dítě je prostě jiné, s některými ten čas je a s některými ne, každý to má nějak nastavené. Jen si myslím, že je fajn mít koníček, který člověku umožní trochu vypnout a děti chvíli nevnímat.
