Nový rodokmen a pořádek...

Po delší době jsem se zase pustila do něčeho na bytě. 

Před více než rokem nám na hlavu (málem) spadl náš obrovský rodokmen. Byl v rámu A0 se sklem - blbý nápad, už beru jen plexisklo. Díry v podlaze od střepů máme doteď. Nechala jsem to dlouho u ledu, nějak nebyla chuť to opravovat, až teď. Napadla mě totiž taková bezpečnější varianta. Koupila jsem malé rámečky (IKEA samozřejmě, za 29 Kč kus) - cenově to vyšlo obdobně jako jeden velký rám. Do každého dala pár mých předků, jména a data narození/úmrtí napsala na rámečky okolo. Jo, jsou to papundekly potažené "voskovým" papírem, takže to jde z rámečků v případě potřeby dobře vygumovat nebo setřít. No a pak to stačí pěkně uspořádat na stěnu. Ještě mám v šuplíku další jména, ale už bez fotek, přidám, až dokoupím další rámečky a fotku vyřeším jinak, asi si je nějak graficky ztvárním :-), ty předky. Takhle máme celou rodinu u sebe, hezká připomínka těch, kterých si máme vážit za to, že tu můžeme vůbec být...

Došila jsem zakázky, tak jsem si za to konečně pořádně uspořádala a zvětšila moje pracovní místo u jídelního stolu. A hlavně si pořídila pohodlnou otočnou židli, ale zase žádnou krávu, prostě takovou akorát k jídlu, stroji i počítači. Mého muže se kamarádi ptají, jestli se do toho bytu vlastně vůbec ve čtyřech vlezeme - jo vlezeme a to vůbec netuší, kolik věcí se sem vlastně vlézt může :-) Jen jsou trochu multifunkční... Nový IVAR je vyšší a širší, Petr obětoval hodinu svého času a sám mi ho dovezl, Julince dovezl plyšového kohouta. Říkám: "Ten tatínek na Tebe Juli ale myslí." Petr odvětí: "No, myslel jsem spíš na maminku..." Kdo ví, jak chlapi baví návštěvy IKEA, tak chápe :-) Starý IVAR je ve sklepě, tam se vždycky místo navrch hodí...

P.S. Máte taky ve sklepě schované věci, u kterých tušíte, že už je nikdy nevytáhnete? A to jsem tam dělala v červnu velký úklid, přesto si to stále myslím...

Objevujeme opomenuté aneb když všude řádí rýma...

Tak je mám dokonce týdne doma obě, moje holky. Školka znamená líheň nemocí... Rýma a zvýšená teplota. Je fakt, že Julka aspoň dneska úplně v pohodě odpoledne usnula (taková malá výhoda), ovšem v noci se budí častěji než Emka, každá samozřejmě jindy, takže jsem si odpoledne zdřímla taky :-) Na druhou stranu je to příležitost probrat hračky a vytáhnout ty zastrčené. Koukala jsem, jaký pokrok ve zručnosti Juli udělala.

Quiet book dostala k druhým narozeninám, trvalo mi to asi půl roku, než jsem knížku dala po kouskách dohromady. Vytahuji tedy jeden z mých starších projektů. Je to čistě recy-hračka - všechno co dům dal a co moje mamka věnovala (její stokrát seprané svetry ze sekáče za 10 Kč jsou bezkonkurenční). To samé s Barevníkem. Vzorníky z Hornbachu a vzorované čtvrtky, po dvou slepené k sobě, dřevěné kolíčky s nalepenými kousky ze vzorníků. Už ty odstíny taky pozná a hlavně začala chápat princip hry :-) Co budeme dělat zítra?

Dýňování...

Říjen a dýně - dýně v obchodech, dýně v jídle, dýně ve školce... Juli si vyřezala mini-dýni, nejvíc se jí líbilo ve strašidelném domečku a taky snědla spoustu dýňových dobrot, které maminky donesly. My jsme přispěly dýňovo-semínkovými kuličkami. Byly u nás na návštěvě sestřenice - sportem ku zdraví - no, Juli má opět rýmu, tak nevím :-) Emilka taky cvičí, nějak to letí, je už poměrně obratná. 

Taky jsem dodělala poslední soupravu a jednu rodinnou rychloobjednávku na gaťata. Teď ještě dvě kukly a vyhlašuji objednávkový stop stav až do odvolání, což bude nejdříve v příštím roce. Juli totiž vyhlašuje taky stop stav na její modelkování, takže nemám na kom fotit :-) A foťák pomalu taky vyhlašuje stop stav (je ve stavu rozpadu) a počasí taky, protože při tomhle světle nesvětle se doma pořádně fotit nedá.

Blog, šití a další tvoření ale nestopuji, však se pomalu blíží Vánoce :-D

Jak to všechno stíhám, ptají se...

Nějak se mi poslední dobou množí dotazy typu "Jak to všechno, prosím Tě, stíháš?" No... trochu v tom vidím ten pohled, jestli na mne není potřeba poslat sociálku :-D a to i v očích mého muže (občas, jinak si koníčky, myslím, poměrně schopně tolerujeme). Nebojte, mé starší dítě mluví (někdy až příliš), zdárně samo používá toaletu a velmi schopně jí, chodí, běhá, skáče... Ví, že tenhle strom je borovice a tohle jsou žaludy, že jídlo neroste v supermarketu, že řeky tečou do moře... a spoustu dalších věcí. To mladší toho zatím moc nepotřebuje, jelikož stále poměrně velkou část dne prospí (ale to brzy pomine). Já jen prostě nesedím svým dětem za zadkem 24 hodin denně, nereaguji na jejich požadavky během vteřiny a neběhám je zachraňovat při každém zakopnutí. Snažím se řídit spíš hesly "všeho s mírou" a "spokojená máma, nejlepší máma". Jakmile mám jen trochu stresu, hned to poznám i na nich. Tak jako můj muž potřebuje každý den porci sportu, já potřebuji vidět nějaký hmatatelný výsledek mého konání, prostě obsese. A pokud zrovna děti nespí (takové kouzelné okamžiky, kdy spí obě jsou nejlepší), tak prostě všechno dělám s nimi. 

Emilka kouká, jak se hýbeme a mluvíme, kope si do hraček v houpátku a Julinka pomáhá. Ve svých necelých třech letech stříhá, umí zapíchat špendlíky do látky, aniž by je kdy ochutnala, touží po tom, aby se naučila krájet brambory. Ona se mnou šije, lepí, tvoří, vaří. Je to sice někdy náročné, protože všechno jí samozřejmě dělat nenechám, trochu déle to trvá, ale je to společně strávený čas. Navíc se dokáže poměrně dobře zabavit sama. Teď má i tu školku, takže pro mne zase o něco víc klidného času a pro ni zábava. Emilka má mou pozornost vždy, když to je potřeba a není v pohodě, ona ale prostě v pohodě většinu dne je. Taky to není každý den ideální, i holky mají svoje nálady, když řvou a já s tím nejsem schopná nic udělat, ač se snažím, tak prostě řvou (Julce teď rostou poslední zuby a období vzdoru se nám nevyhýbá). 

Večer, pokud je muž doma, toho už moc nedělám, chci čas strávit i s ním. Když není, tak dělám nehlučné věci - stříhám látky, pletu, háčkuji, píšu blog. A to třeba i když je Petr doma a pustí hokej a spol., to by pro mne byla ztráta času, kdybych neměla alespoň háček v ruce, k tomu někdy dělám, že se koukám :-)

Prostě využiji každou vhodnou chvilku a bezpečnost práce Julinky řeším pod heslem "když to nezkusíš, nikdy se to nenaučíš." Navíc, já jsem takový rapl, že mi to tvoření netrvá zas tak dlouho, nedá mi to holt moc práce a mám to asi nějak v rukách, takže času mi to zase tolik nesežere. Ale jo, večer padám únavou a ledaskdy s Julkou večer zaspím... Takže tak... Volá někdo sociálku?

PS: Nepropadejte panice, každé dítě je prostě jiné, s některými ten čas je a s některými ne, každý to má nějak nastavené. Jen si myslím, že je fajn mít koníček, který člověku umožní trochu vypnout a děti chvíli nevnímat.

Dvakrát měř, jednou řež...

Naštěstí to neplatí pro moje šití! Ovšem pro moje "podnikatelské" uvažování rozhodně ano, ale chybami se člověk učí, že? Tak si tak už od začátku loňského roku pomalu připravuji ten svůj "podnikatelský záměr" a nyní se rozhoupávám k reálným krokům k jeho uskutečnění a ono ejhle. Můj zamýšlený název mi někdo zabral. V dubnu jsem si ověřovala jeho dostupnost a paní Bára se mi v květnu zaregistrovala. Hlavně, že mi všichni tehdy říkali, ať si to hned všude zaberu :-) A já vůl si to teď neověřila znovu a nechala si vyrobit textilní etikety s dlouho dolaďovaným logem... Včera mi přišly a v návalu radosti, že se mi tak povedly, jsem zasedla k počítači, abych se teda konečně všude možně zaregistrovala. 

Jaké zklamání a proklínání mojí idiocie! Takový ten chvilkový stav "že se na to vykašlu" následovaný uvědoměním, že mám ve skříni kopu látek a v ní část kapitálu, v hlavě že mám spoustu nápadů, a že se nic nemá vzdávat, dokud to není úplně na dvě věci. Takže jsem napsala paní Báře, jestli nechce ty etikety i s logem - prý se rozmyslí, možná by je využila jako prvotní logo a časem by ho změnila. Byla bych moc ráda, kdyby si je vzala, protože jinak je můžu rovnou hodit do koše... 

A tak jsem zasedla k počítači podruhé a hned začala vymýšlet nový název, prohledávat web a jakmile jsem na to přišla, hned si název zaregistrovala na Fleru a na FB. To jsou taky zatím jediné platformy, kde chci výrobky prezentovat, doménu zatím řešit nebudu, ač mi to může klidně někdo zabrat. Já chci zatím jet v malém, nic velkého a platit si prázdnou stránku se mi nechce. 

Pak jsem sedla s tužkou k papíru a když jsem sedla k počítači potřetí, už se začalo pod mou myší rodit i nové logo a mám z něj taky docela radost :-) Ale nechám si to jako překvapení až budu mít to vlastní IČ... A jdu si nechat vyrobit nové etikety... A poprosím, jestli by to mohli poslat jinak než PPLkem :-)

To bylo trochu slabosti... a teď trochu radosti. Julince jsem ušila výletové softky, protože ty ostatní má ve školce. Tentokrát v holčičím duchu, když už vím, že mám dvě holky :-) Navíc se jí hodí k růžové bundě ze sekáče, do které už dorostla. Poslední fotka ilustruje její modelkovskou ochotu - to je reálný průběh focení - deset takových fotek a dvě povedené. Protože nejlépe je všechno vidět, když je to schované za závěsem a navíc to je ohromná sranda k popukání :-D

No a pak taky další dokončená klučičí souprava, zítra ji jdeme odevzdat. A ještě hrací kostka pro Emilku, která si zamilovala všechno, co má obličej - nejen, že očima neustále hltá mě, ale i všelijaký okatý a usměvavý hračky. Plus jsem na ní taky otestovala etiketu, která měla být moje a snad bude někoho jiného, tak aby viděl, jak to bude vypadat...

Oblíbené letní tričko v zimě...

Jak z letního trička udělat zimní? Jednoduše, dáme mu dlouhé rukávy. Úkol od sestřenice mého muže. Beru každou výzvu, kamarádky mě jimi zásobují hojně :-) Tričko došlo, úplet na rukáv vybrán a objednán. Tak jsem se do toho pustila a dávám do pléna drobný fotonávod na tenhle jednoduchý remake. S overlockem je to jednodušší, ale stačí i elastický steh na normálním stroji.

Podle trička odpovídající velikosti uděláme mustr rukávu - stačí látku přehnout, rukáv přiložit hřbetem na přehyb a obstřihnout s přídavkem, žádný průramek netvarovat, střihnout rovně, o to se už postaral krátká rukáv na triku. Spodní lem rukávu šiji jako náplet - na to jsou potřeba dva obdélníky o šířce odpovídající šířce rukávu na spodním lemu. Druhý rozměr je dvojnásobek požadované délky nápletu. Tyto obdélníky se přehnou napůl a přišijí ke spodnímu lemu rukávu. Horní lem rukávu jsem obentlovala overlockem. Následně rukávy sešila v délce a zapošila konec švu overlocku na nápletu. Celé rukávy se pak vsadí pod lem krátkých rukávů (začištěný kraj na původní šev) a na rovnostehu se přišijí některým z elastických stehů. A je hotovo!

P.S.: Pro fotku s šedým rukávem jsem úplet přeložila opačně, což mi nedošlo :-) Pruhy byly při stříhání samozřejmě příčně.

Podzim ve školce...

"Školka je i Vaše školka, prosíme o zapojení do podzimní výzdoby..." Dobře, za dva týdny budou mít děcka dýňové slavnosti, tak jsme se včera s Juli tematicky chytily. Zlatý, nakažlivý Pinterest. Našla jsem tyhle úžasné papírové dýně a super jednoduché netopýry.

Se šablonou dýně jsem se dělala asi půlhodinu, neb se mi nechtělo registrovat všude možně, abych si ji mohla stáhnout. No a z netopýra byla Juli nadšená, stačí vypotřebovat toaleťák (to ona dokáže velmi rychle :-) ) a pak už to je jen otázka černého papíru a pár minut práce. Taky jsme udělaly vlasatého ducha z vřesu. Dnes ráno jsme vše odnesly do školky, paní učitelka Alice si půjčila Emilku a krásně mi ji uspala, zatímco jsem věšela řetěz nad vchodové dveře. 

A v tomto týdnu jsem upřednostnila svoje děti před ostatními a vzhledem k venkovním teplotám jim ušila zateplené manšestráky. Využila jsem na zateplení zbylá firemní trička, která mi dala mamka a zbytky nápletů, manšestr je nový zbytek za pár korun. Dnes už ale zase šiji na ostatní :-) - jedny softshellky hotové!