úterý 28. listopadu 2017

Jak jsme obešli podzimní mlhu...

Jak? Vyrazili jsme na dva týdny do Španělska (nebo tedy konkrétněji Katalánska). Naši zde byli loni na dogtrekkingovém závodě a byli nadšení jak z něj, tak z počasí a krajiny, tak jsme si řekli, že letos pojedeme taky. Petr běžel závod a dobu okolo něj jsme pojali jako rodinnou dovolenou. S dvěma malými dětmi raději letecky, ale jako všechny naše dovolené, co nejvíce low cost. Jediné, co jsme si dopřáli, bylo zapůjčení auta, jelikož Canada Park, kde jsme přebývali, je ten typ bydlení, kde si bez auta ani neškrtnete. Dovolenou jsme strávili v parku Parc del Montnegre i el Corredor, napůl cesty mezi Gironou (kam jsme letěli z Bratislavy) a Barcelonou. Odtud jsme vyráželi k moři, do hor, na místní procházky, do měst... 
Na počasí jsme měli nehorázné štěstí, od pondělí do dalšího čtvrtka vytrvale svítilo, teplota okolo 19 - 20 °C. V pátek k odjezdu se hezky zatáhlo a i do Španěl zavítala "zima". A domů jsme přijeli sice ještě do mlhy, ale hned druhý den bylo lépe a nyní již pravé zimní teploty a ráz počasí.

Letěli jsme s Ryanair, holky poprvé, pro Julii zážitek. Moc se jí líbily turbulence při přistávání v Gironě (pěkně foukalo) i trochu méně jisté přistání. //Mně už příliš ne, není to můj oblíbeny sport - vzlétávání a přistávání :-D// Emilce to bylo šumák, každopádně to zvládla s přehledem a bez breku, i když se nemohla téměř hýbat. //Natož já :P//


Zabalit jsme se zvládli do jednoho většího a dvou malých kufrů, kočárku a cestovní postýlky. Dneska mi soused říká, že každému vyprávěl, jak nás 13. 11. ráno viděl napakovaný a táhnoucí se na autobus - asi to byl nepřekonatelný zážitek :-D Takže jo, dvě děti, bagáž, kterou jsme byli schopni jakž takž pobrat i s dětmi a šup: Kanice - Bílovice n./S. - Brno - Bratislava, hl.stanica - Bratislava, Letisko M. R. Štefánika - Girona - Canada Parc - /8:26 - 18:15/.
Měli jsme vítr z půjčování auta, nikdy jsme to nedělali. V podmínkách, které jsme si pořádně přečetli až v neděli //samozřejmě//, jsme se dočetli, že budeme muset složit ještě zálohu 1250 Euro a že debetní karty nejsou akceptovány. Po přečtení několika diskuzí, jsme to přestali řešit a modlili se, aby to na letišti klaplo, protože kreditku bychom si kvůli tomu fakt nikdy nepořizovali, nejsme cvoci. A klaplo. Letiště totálně prázdné, takže všechno vyřízeno rychle, auto nám dali dokonce lepší, než jsme si objednali //Vypadalo skoro jako nové, až nám bylo líto do něj nastoupit :-D//, záloha byla jen 400 Euro včetně sedaček a plného pojištění //které se ukázalo jako dobrá volba, neb se nám podařilo toto skoro nové auto pokřtít pořádným škrábancem o větev přes celý bok, naštěstí jen v horním laku//, vyučtují nám to někdy během tohoto týdne a zbytek zálohy vrátí. Debetka v pohodě akceptována, paní usměvavá a ještě nám chtěla pomáhat s bagáží :-)

Bydleli jsme u organizátorů závodu - měli jsme sice domluvené bydlení v nájemním pokoji u moře, ale pár dní před odjezdem jsme se dozvěděli, že to neklapne, takže nám bylo nabídnuto, že můžeme zůstat u nich. Tak jsme jim na 11 nocí sebrali ložnici. Mnohokrát děkujeme, že jsme tam mohli být jako doma! Přidali jsme ještě trochu vzrůša ke všem těm českým a německým bivakujícím závodníkům u nich na dvoře a k mojí mámě v pokoji pro hosty. No, každopádně jsme se vešli, cestovní postýlku jsme brát ani nemuseli, neb Emka tam v ní spát nechtěla, a tak jsme se všichni skládali jako puzzle na dvoulůžko - přežili jsme a dovolenou si užili. Jen jsme se teda cítili trochu blbě, že jsme Markétě a Carlosovi sebrali tu postel, ale ono to bylo z provozního hlediska asi fakt nejpraktičtější :-D

Hned v úterý jsme se vypravili na pláž do Caldes d'Estrac. Nádherné počasí a nádherně liduprázdné pláže. Petr otužilec //myslím, že si tím zase rozhýbal nedoléčenou virózu// se i koupal, Juli, já a Emka s baŠárkou jen cáchaly nohy a utíkaly před pořádnými vlnami, což se nám moc nedařilo a holky jsme převlékaly od pasu dolů a sebe musely nechat sušit na slunci :-D Každopádně to byla velká zábava, i mušle jsme nasbírali. Pak jsme se chtěli podívat na kamennou věž, kterou jsme zahlédli na kopci. Procházka vypadala asi tak, že jsme přes nezavřený dvůr údržby //pouze s cedulí park v údržbě// vešli do právě renovovaného parku, následně zjistili, že věž je za plotem, a když jsme park prošli na stranu viditelnou z pobřeží, která byla narozdíl od zbytku opravdu parková, došli jsme k dolní bráně, která byla ovšem zamčená. Takže všechno zase zpátky nahoru, nasbírat baŠárce suché plody na vánoční věnce, uloupit opuncie //ještě teď cítím prsty// a šup "domů" neb se procházka trochu protáhla.


Ve středu jsme i s baŠárkou po zánětu tříselných šlach vyrazili do hor Montseny a udělali si 10 km okruh na vrchol Turó de l'Home. Přenádherné, úžasné! Výhledy na moře, na Montserrat a zasněžené Pyreneje v dálce, prostě paráda. Julčina první nevolnost v autě, ty zatáčky na parkoviště v Santa Fé, byly fakt drsné. Naštěstí auto ochráněno, jen sedačku, Julinku a mě jsme pak museli vyprat.



Ve čtvrtek jsme podnikli autovýlet na Montserrat i se zbytkem české výpravy, ktará dosud brázdila písčité cesty Montnegre na koloběžkách. Holky se pěkně prošly, pro nás taková malá kochačka, klášter je opravdu pěkný, jen tam byla trochu větší kosa, protože v tuhle dobu byl převážně ve stínu.


Pátek až neděle byli ve znamení 2. Montnegre dogtrekku, takže jsme se podívali na místo startu - Can Pradell. V sobotu, kdy Petr s opět rozjetou virózou odstartoval, jsme se s baŠárkou a holkami prošly po okolí našeho dočasného bydliště. Kdybych to měla přirovnat k nějaké krajině u nás, tak trochu jako Havraníky u Znojma - písek, vřes, ... Jen víc kopců, víc písku a jiná vegetace. Cestiček na procházky nepočítaně, ke ztracení se úplně ideální. Jedly jsme místní jahodo-maliny, které v břiše kvasí, takže se po nich jde klidně ožr.., sbírali čirůvky, Julie šla překážkovou dráhu a moc ji to bavilo a celé to ušla sama. Petr nakonec uběhl místo LONGu jen MID, neb to zdravotně fakt nevyšlo, ale i tak se nakonec v kategorii MID umístil na 3. místě //takže je to fakt blázen i tak :-D//. V neděli proběhlo vyhlášení a odpočinek.


V pondělí odjeli naši i s postýlkou a krosnou, 3x 3l olivového oleje, pastami z restovaných rajčat, atd. //výběr a kvalita potravin nesrovnatelná, v lecčem i ceny, vždycky, když jsme ve Španělsku, tak nehorázně debužírujeme// do Čech a my se vydali na výpravu za fáborkami. Podívali jsme se na Dolmen de Pedra Gentil, posbírali cestou do Canada Parc část trasy, Petr pokračoval a sbíral ještě další čast. Já s holkami vegetovala na terase a vyhřívala se.


V úterý jsme vyrazili zase k moři, tentokrát směrem na severovýchod. Holky cestou usnuli, tak jsem dorazili až do "Disneylandu" Costa Brava, Lloret de Mar. No asi jsme měli dojet až do hezčího Tossa de Mar, ale i tak jsme si to užili. Jen jsme museli odolávat Julčinému neustálému provolávání, že v tomhle obchůdku s blbůstkami si nutně potřebuje něco koupit, skončilo to naštěstí u náramku a pastelek. Dali jsme si piknik na pláži. V mikinách a plavkách jsme si připadali mezi místními v péřovkách jak cvoci, ale pár milovníků slunění //slovy dva// s námi na pláži leželo //barva jejich kůže nasvědčovala tomu, že tam lehávají každý den :-D a černoši to nebyli//. 


Ve středu nás Markéta protáhla Barcelonou a jelikož je průvodkyně, tak i s výkladem v kostce. Koukli jsme se na Sagradu, Katalánské náměstí, La Rambla, místní tržnici, kde si dali mořské dobrotky k obědu, a do čtvrtí Starého města. Krásné staré uličky, holubi, Gaudí.... V kostce a s holkami stačilo, bylo to tak akorát.


Ve čtvrtek jsme odpočívali a po třetí se vydali shánět nějaký dárek za poskytnutí azylu do blízkého Sant Celoni. Trochu jsme bloudili po liduprázdném městě //siesta//, než jsme se s pátou hodinou dostali do centra - poznali jsme to podle rojících se lidí. Tenhle denní režim by mě zabil. Každopádně to má ale své kouzlo. Večer jsme ještě ogrilovali krevety, pokecali a rozloučili se s dovolenou.


Pátek zase to samé co v pondělí 13., jen v opačném pořadí. Ujištění, že škrábanec pokryje pojištění. Holky cestu v letadle z půlky prospaly. Málem vyhozený Petr z autobusu v Blavě, protože stál v prostoru pro kočárky. Pozdní oběd v Blavě na nádraží. Přeplněné EC do Brna, kde oddíl pro cestující s dětmi slouží jako počítačová temná komora pro pilné studující muže a pilné nestudující pijany. Psychicky náročné, ale všechno se dá zvládnout :-D. 

Bylo to super!!!