Ségra se přestěhovala, tak jsme to musely jet obhlédnout a dovézt jí pár bacilů. Krásná Letná s hezkými výhledy a Stromovkou za rohem. Jsem zatvrzelý odmítač bydlení v Praze, ale kdyby mě tam někdy osud zavál a byla jsem milionář :-D, tak Letná a byt v jednom ze zdejších činžovních domů.
Mezonet pod střechou s velkým potenciálem, ovšem s malou představivostí majitelů. Tak aspoň ségra se spolubydlící z toho vykřesala co se dalo, mají to pěkné. Holky si hned udělaly dýzu, protože ten svítící Mickey Mouse, to je právě ono. Spát musely pod nebesy v patře, ač vylézt nahoru po točitých mlynářských schodech se dvěma dětmi je fakt kumšt! Ve stromovce jsme nakrmily kačeny téměř po tmě, hřiště bylo zavřené, takže slib pro sobotní ráno. Vůbec, divoký holčičí víkend - tetovačky všude možně //Nechci vědět, co na to říkaly v pondělí paní učitelky ve školce :-D//, kafíčka a koláčky.... za pražské ceny :-)
Sobota ve znamení procházky - hračkárna H., u ségry v práci aneb když lezete do obchodu v Pařížské v softshellovém kabátu, traktorkách a dětma pověšenýma na sobě, tak se vůbec necítíte poněkud nemístně :-D A odpoledne Juli vyrazila s tetou na Hurvínka - teta na chvíli usnula, Julie vydržela bdělá celou hodinu a půl, takže úspěch :-) Já se i zhruba, v poněkud chaotické vypravěčské podobě, dozvěděla, o čem to bylo.
Završily jsme to návštěvou Národního technického muzea, které má ségra taky za rohem. Pořád stejné, jako když jsme tam jezdily my jako děti. A stále stejně kids unfriendly.... Spousta zajímavých věcí, ale myslím, že doba pokročila a i muzeum může sloužit jako zdroj poznání nejen pro dospělé, kterým k tomu forma "vitrína" snad i stačí. Jeden vlak a tlačítko u výrobníku čoček je fakt málo. Natož miniaturní herna s merkurem, minibedýnkou lega, dřevěnými a papírovými kostkami //ty teda úspěch měly//, kde vám paní hlídačka //rozhodně z těch sympatičtějších// řekne, že s půlkou věcí si tak malé děti nesmí hrát //já jí raději neříkala s čím vším si moje holky hrajou a jak miniaturních rozměrů to může být :-)// No, zase jen ostříží oči a nic víc. Proč nemůže být v každé sekci nějaké "tematické udělátko" k vyzkoušení i pro děti, nějaký zábavný průvodce s úkoly, který by rodinu muzeem provedl?!?!? Rozhodně by se pak nesnažily rodičům předvést, jak rychle dokážou proběhnout celé muzeum nebo jak rychle se dokáží ztratit a rodiče by nemuseli snášet nasupené pohledy "ostřížích očí", co že to jejich dítě jako předvádí... Prostě trošku víc interaktivity, třeba jako v muzeích v Londýně, tam jsou všechna úžasná a i pro dospělého to je mnohem zábavnější, nehledě na to, že jsou zdarma. I brněnské technické je na tom tedy mnohem lépe se svou obrovskou hernou a možností si sednout na motorku a nechat si foukat vítr do vlasů... No, ale i tak jsme to snad zvládly poměrně důstojně.
Cesta do Brna v dětském oddíle byla fajn, ačkoli si říkám, že je možná příjemnější rozptýlit řvoucí a povykující děti po celém vlaku, protože tahle koncentrovaná forma je poněkud psycho :-D //Cestou do Prahy bylo téměř prázdno na rozdíl od neděle//
Nehledě na to, že při hektických přípravách na výstup starší dítě pospíchá natolik, že zmáčkne čudl na otevření automatických dveří aniž by posoudilo situaci okolo sebe a tudíž nepostřehne, že mladší sestra se o dveře opírá. Matka, sundávajíc batoh a soukajíc ho na sebe, již nestačí rychleji propojit signál přes správné synapse. Ruka mladšího dítěte tudíž zajede do miniaturní škvíry mezi dveřmi a stěnou, do škvíry dost velké na to, aby se tam ruka vešla, ale ne na tolik, aby prsty neskřípla. Fialové,
dech popadající dítě - matka uvědomující si, že dveře se zavírají samy až po
několika vteřinách //příliš mnoha na to, aby vše proběhlo bez paniky// -
šokované, natahující starší dítě - matka čekající na otevření dveří a foukající
na menší dítě, aby ho donutila se nadechnout - řvoucí malé dítě s naprosto
odřenou kůží na všech prstech vyjma malíčku a palce - matka nahazující na sebe zbytek věcí, chovající stále řvoucí dítě, snažící se ho uklidnit, táhnoucí za sebou starší řvoucí dítě, které mele dokola, že budeme muset jet do nemocnice. Tahle trojka čekající v chodbičce na zastavení vlaku. Prostě super divadlo :-) Emilka se naštěstí postupně uklidnila, na ruku si ale sáhnout docela dlouho nenechala, takže celistvost prstů ověřena až po několika minutách, do nemocnice se nejelo, takže se uklidnila i Julie.
Dramatický závěr víkendu jak má být, tak zase příště! Teď se už těším na příští týden bez holek, které se jedou rekreovat k baŠárce. Já se budu rekreovat v kině, u kadeřnice, na večeři, v bazénu a sauně a u šicího stroje, jak jinak!
Žádné komentáře:
Okomentovat